Filip František Červenka

Na kytaru jsem začal hrát ve druhé třídě. Začal jsem na španělku. K elektrické kytaře jsem se dostal až několik let potom. Přišlo mi to upřímně mnohem zábavnější. Poté jsem zbytek základní školy strávil tím, že jsem parkrat týdně cvičil úkoly do zušky a přemýšlel, na jaký gympl se vydám po deváté třídě.

Nakonec jsem se přihlásil na Ježkárnu s kytarou a na Státní konzervatoř jako herec, protože jsem nevěděl, co jiného by mě mohlo bavit. Osud mi Ježkárnu nepřál, a já se dostal na Státní konzervatoř. Začal jsem postupně zjišťovat, že herectví je docela zábavný způsob jak trávit mládí. S kytarou jsem neskončil a oba koníčky/ povolání provozoval dál.

Pak mě osud seznámil s Jirkou v ZUŠce, kam jsem pořád chodil. Ještě s dalšími členy jsme tam utvořili školní rockovou kapelu a padli jsme si do noty …haha. Po čase zbylí dva členové postupně odešli a já k nám dostal spoluzačku, co se účastnila Voice Česko-Slovenska. Naše kapela tím dostala finální formu a my to tak táhli něco přes rok. Bohužel po ročních neshodách jsme se rozhodli se zpěvačkou ukončit spolupráci a k mikrofonu jsem se dostal já.

Kluci nejspíš očekávají že budu slavný a kapelu prodám na svůj obličej. Takže dnes jsem na postu kytaristy a zpěváka a herce. Sám doufám, že to takhle hezky půjde dál a my budeme jednou arogantní a slavní umělci.

David "Mejv" Malášek

Již od mala jsem měl kontakt s hudbou díky tátovi, kterej s jeho cover kapelou hrajou převážně popová 80. a 90. léta. Můj první nástroj byly housle, na které jsem teda hrál s naprostým odporem, ale dochodil jsem na ZUŠ základní cyklus a zpětně vidím, že mi to přeci jen něco dalo.

Jelikož jsem tímto nechtěl dát sbohem hře na hudební nástroj, začal jsem chodit na hodiny bicích. To se mi velmi líbilo, ale nemohl jsem doma naplno cvičit, protože akustický bicí jsou prostě extrémně hlasitý. Po 2 letech hraní mi ale začala chybět možnost tvořit melodii, bylo to v době kdy jsem začal hodně pronikat do rockové hudby. A tak jsem bicí na chvíli odložil a pořídil si své první kombo a kytaru. Mezi moje velké vzory do teď patří jména jako Slash, Brian May, Mick Mars, Joe Perry a samozřejmě legendy jako Jimmy Page nebo Eddie Van Halen.

Netrvalo dlouho, začal jsem shánět kapelu, ke které bych se mohl připojit. Dokonce proběhlo několik pokusů o založení vlastní, ale to vždy skončilo neúspěchem. Mimo hudby se také věnuju tvoření grafiky a webových stránek. S Jirkou se znám z tanečního souboru, kde jsme se domluvili, že bych pro jeho kapelu mohl dělat grafika. Po již několikrát zmíněném sporu a následným odchodem zpěvačky začli kluci tvořit hudbu ve třech, načež mi pak Jirka zavolal, jestli bych si s nimi nechtěl zahrát na nadcházejících koncertech. No, a tak nějak jsem tam i zůstal.

Jiří Nekovář

Na bicí jsem začal hrát v roce 2015 v mých dvanácti letech. Dostal jsem se do fáze, kdy mi po konci klasické, téměř povinné výuky flétny a klavíru z prvních let základní školy chyběla vazba k hudbě, a cítil jsem potřebu si najít ten "můj" nástroj. Vše začalo tím, kdy jsme natáčeli roli "křoví" pro Vypsanou Fixu na Planetě Yo v České televizi. Petr Martínek mě v mezičase nechal si za soupravu sednout a něco tam vyvádět. Do dnes si pamatuji jak ve studiu zazněla věta "Bubeníků je hodně, ale opravdu dobrých málo."

To byl takový startér toho všeho. Jeli jsme z kavčích hor a já se začal shánět po učitelích bicích. Dostal jsem se ke Standovi Amchovi, otci kamaráda, se kterým jsem tančil v tanečním souboru. Rychle jsme se domluvili a od první lekce jsem cítil, že bicí jsou opravdu "ten" nástroj. Zároveň jsem ale taky pochopil, že ta cesta k tomu, kdy ty čtyři končetiny těla budou dělat alespoň lehce to, co hlava chce, bude náročná. Jsem přesvědčen, že ve výuce nástroje je naprosto hlavní motivace a nalezení správného směru, který člověka bude bavit. Standa mi toto dal a dodnes jsem mu vděčný. Po půl roce jsem nastoupil na bicí do ZUŠ Štefánikova, kde mě Zoran Svrček učí dodnes. Mimochodem, v této ZUŠ se nachází kořeny Saving George. Díky mamce a jejím kontaktům jsem se v pokročilejší fázi dostal ke Kryšpínovi Klaudovi, bubeníkovi Pražského Výběru. Ten mi neskutečně rozšířil obzor. Vše se motalo kolem jeho věty "Víš Jirko, musíš to mít v hlavě, vole." Občas také chodím k panu Razímovi na Pražskou konzervatoř.

S bicími jsem byl párkrát i v zahraničí. Pravidelně jezdím do Vídně, kde jsem měl to štěstí a zúčastnil jsem se celkem třikrát bubenické summer school Beatboxx. Nejenže jsem zde potkal spoustu talentovaných vrstevníků, ale také jsem měl tu čest pracovat s Florianem Kochem, majitelem studia Ton-Herd, ale hlavně producentem Conchita Wurst nebo Josh. Florian je považován za jednoho z nejlepších rakouských producentů popového žánru. Byl jsem také v Londýně na Institute of Contemporary Music Performance. Byla to skvělá zkušenost, potkal jsem zde spoustu zajímavých lidí, například jako Davida Combese, který byl hlavním vokálním trenérem Ramiho Maleka při přípravě na natáčení filmu Bohemian Rhapsody. Na bicí nás tam tehdy učil Richard Spaven a Gabor Dornyei, bubeník světové úrovně, který mimo jiné přednáší v sídle Drumeo.

V poslední době se v rámci přípravy na vysokou školu velmi intenzivně věnuji rozšiřování obzorů v hudební produkci. Dělal jsem tři kurzy od Berklee - The Art of Music Production, The Technology of Music Production a Developing Your Musicianship. Co se studiových spoluprací týče, pracoval jsem s Johnem Soulcoxem, Arminem Effenbergerem, Janem Vágnerem nebo Jakubem Halamou. Ve Vídni jsem mimo drum camp strávil také pár dní na School of Audio Engineering na Songwriting campu. Bylo skvělé pracovat s různými lidmi v němčině a zároveň pracovat s vybavením v prostorách skvěle vybavené školy. Na tuto školu jsem přijat na bakalářské studium, které bych měl začít v září 2022.

Od léta 2020 pracuji v mém RoseStreet Studiu, kde dělám hudební produkci, nahrávání a mixing popových, rockových, metalových a rapových nahrávek.

David Běhounek

Jmenuji se David Běhounek, je mi 28, jsem rodilý Pražák a aktuálně se živím jako finanční poradce. Kytaru v ruce jsem poprvé držel při hraní Guitar Hero na PS3, když mi bylo asi 14. Kámoš si zabral sólovou kytaru (byla to jeho hra, měl přednostní právo volby) a na mě tím pádem „zbyla“ basa. Při té hře jsem poprvé pochopil basu v hudbě a začal ji více vnímat. Tehdy jsme si v Kytarách společně koupili akustiku a začali se podle internetu učit hustý melodie a tím se ze mě stal rocker. Tehdy jsem si to aspoň teda myslel.

Kouzlo akustiky mi žádný holky nepřineslo a tak pro mě přestala být atraktivní. Soused hrával na baskytaru, tak jsem si ji prostě od něj půjčil a stejným způsobem se podle internetu začal učit hustý melodie a tím se ze mě stal bassrocker. Mými vzory byly kapely Metallica, Red Hot Chilli Peppers a John Butler Trio. Dneska to doplňují kvanta dalších umělců a překvapivě i youtuberů, jako např známý Davie504. Basáci jsou celkově poměrně nedostatkový zboží a tak jsem poměrně brzy dostal šanci doprovázet svou kámošku při zpěvu, získal spoustu pozitivních ohlasů a máma mě přihlásila do ZUŠky.

Za pár let se z amatéra stal člověk, který tuší, co jaká struna dělá, tak jsem se krom školních besídek a koncertů v zušce poohlédl po kapele a dostal se ke zrození kapely Accent Trick, se kterou jsme skládali, koncertovali a dokonce se dostali i na nějakej ten fesťák. Bohužel priority nás rozdělovaly, takže jsme pak zkoušeli v obměně kapelu Cosmic Indians, až jsme nakonec zůstali s bubeníkem v kapele, co skládala hudbu v češtině. Jelikož mě čeština a Indie nenaplňovalo, zkoušel jsem se rozhlížet po další, rockovější kapele, kde bych měl šanci se vyhrát.

Shodou náhod jsem na Facebooku zahlédl inzerát, že kapela Saving George shání basáka, napsali jsme si, přišel na zkoušku a i přes obavy z věkové rozdílu si padli. První zkouška se Saving George mě uchvátila. Skvělá zpěvačka, energickej bubeník a pohodovej kytarista s anglickými rockovými songy naplňovaly má očekávání. Začal jsem se postupně z člověka, co coveruje předchozího basáka, prosazovat v kapele vlastním charakterem, ale bohužel vztahy v kapele chladly. Jelikož jsme chtěli hlavně skládat vlastní tvorbu, tak jsme se se zpěvačkou rozloučili, náhradní zpěv nenašli a pokračovali tedy jako Saving Trio s Fílou u mikrofonu a v češtině, což pro mě znamenalo opět obavy. But fuck it, řekl jsem si a začal se soustředit jen na čistě hudební stránku kapely, protože s Fílou a Jirkou se mi hraje fakt parádně a prvním výsledkem je povedené EP.

Aktuálně hrajem ještě s Davidem, který umí parádně vnímat hudbu (a kupodivu i basu) a doufám, že bych třeba se Saving George mohl hrát i jako full time job. Mezi moje další zájmy patří hraní. Hraní her. Ano, videoher. Spoustu času trávím u playstationa (a jsem ve hraní fakt dobrej :D) zdravý život se snažím občas dohnat na kole, longboardu nebo lezeckých stěnách. Když se i tak najde nějaký čas, pokouším se udělat své auto hezčí autem. Občas zajedu i na nějaký tuning a docela rád bych se živil jako automechanik. Problém je, že jsem absolutně manuálně nezručnej. Ale úplně.